Památník ticha je název projektu, jenž vzniknul za účelem probouzení míst paměti spojených s válečnými deportacemi Židů z okupované Prahy.
Jeho centrem byl prostor v okolí nádraží Bubny, kde zakladatelé neziskové organizace vztyčili v roce 2015 sochu Aleše Veselého sochu Brána nenávratna. Socha se měla stát základním kamenem přestavby železniční stanice a její revitalizace pro účely aktivního památníku pro připomínání významných dat a velkých příběhů. Osudů, jež zanechaly svůj otisk na dlažbě obklopující Jákobův žebřík rozkročený nad cestou, po které na padesát tisíc deportovaných občanů Prahy odešlo do ghett a koncentračních táborů.
Hned v počátku dvanáctiletého vývoje projektu byla sepsána synopse budoucí stálé expozice, jejíž osou jsou velké významy odkazu místa. Kromě samotného příběhu pražských deportací jsou to kořeny zla nacistické rasové politiky, proměna kulturní identity Prahy následkem zániku kulturního trialogu města, hledání jazyka k vlastním příběhům těch, kterým se podařilo přežít, a probouzení vztahu k dědictví válečných příběhů u dalších generací.
Autorskému kolektivu Památníku ticha se podařilo rozvinout koncepci veřejné komunikace a založit vzdělávací cykly, které kontinuálně pokrývaly sezóny obecně prospěšné společnosti a následně námi založené státní organizace, které jsme s důvěrou předali naši osmiletou práci na projektové přípravě revitalizace objektu železniční stanice.
Po zestátnění celého vývoje se postupně z instituce, založené pro práci s příběhy dvacátého století, stal osobitý příběh jednoho experimentu se státní správou a jejími limity rozvoje kulturních projektů i zásadní neschopností rozvoje kultury paměti podporované státem. Postupné omezování tvůrčího prostoru pro rozvoj kulturního působení funkčního projektu vyvrcholilo změnou ředitele organizace v roce 2024 a následným rozpuštěním dosavadního autorského týmu.
Politické rozhodnutí potlačilo obsah i smysl původního záměru a převzalo smyslu zbavený projekt na přestavbu nádraží. Připravilo tak stát o unikátní sbírky a výstavní kolekce, na něž byly vázány vzdělávací programy a další výstavní plány. Zakladatelé původní organizace se vrátili k původní neziskové organizaci a v rámci možností hodlají pokračovat v programu, jenž od počátku svého působení na místě paměti prezentovali a rozvíjeli.
Název Památník ticha
Obecně prospěšná společnost založená v roce 2012 se jmenovala Památník šoa Praha. S rozvojem projektu jsme však dospěli k potřebě signalizovat už v názvu, že její obsah není jen pro ty, které zajímají příběhy holocaustu.
V roce 2015 jsme založili tradici Bubnování pro Bubny, tedy vzpomínání na první transport vypravený z Prahy dne 16. října roku 1941. Smyslem pravidelného podzimního happeningu pro stovky účastníků bubenického megaorchestru bylo rušení nepatřičného ticha mlčící většiny, jež byla a je a asi i bude spolupachatelem událost, které se neměly stát.
Poselství o pasivním přihlížení a také povzdech nad skutečností, že Praha nemá ani sedmdesát let po válce aktivní památník holocaustu vedlo k přijetí projektového názvu Památník ticha. V roce 2020 bylo vládou schváleno založení nové státní příspěvkové organizace, jež převzala původní obsah a program Památníku šoa Praha. Tím se název projektu i jeho rozvojové organizace sjednotil.
Po výměně ředitele z politického rozhodnutí, jež nikdy nebylo relevantně zdůvodněno, zvítězila ve výběrovém řízení na jednoho uchazeče koncepce nová a státní organizace byla zanedlouho po nástupu nové statutárky přejmenována. Zakladatelé záměru proměny místa paměti jsou však připraveni ve svém programu pokračovat dále, protože jej považují za potřebný. Proto se ke svému původnímu projektovému názvu vrátili a Památník ticha tedy dnes zastřešuje sbírky nové organizace, její dominantu – sochu Aleše Veselého a hlavně program, jenž je popsán ve vydaném třísvazkovém katalogu Expedice Bubny.