Před 75 lety, v noci z 8. na 9. března 1944, byla spáchána největší hromadná vražda českých občanů v historii. Vyhlazení tzv. Terezínského rodinného tábora v Osvětimi připravilo v plynových komorách o život během jediné noci na 3700 židovských žen, mužů i dětí. Samo číslo je nepředstavitelné. Úmysl, s nímž byl tábor založen, představuje mrazivou manipulaci pro uspokojení veřejného mínění za pasivní účasti Mezinárodního hnutí Červeného kříže.
Setkání ke vzpomínce na noc zmařených nadějí se uskuteční 7. března 2019 v 18 hodin na nádraží Bubny, Bubenská 8b, Praha 7. Vystoupí česká sopranistka Irena Troupová s klavírním doprovodem Jana Duška. Orchestr Gymnázia Přírodní škola vzpomene válečné události písněmi dětí z terezínského ghetta a motivy z textů Hanuše Haachenburga.
Program
- Studenti Gymnázia Přírodní škola – písně Osvobozeného divadla: David a Goliáš, Potopa, Stonožka
- Studenti Gymnázia Přírodní škola společně s Irenou Troupovou: Klobouk ve křoví
- Irena Troupová a Jan Dušek – písně válečných skladatelů:
- Viktor Ullmann: Drei jiddische Lieder
- Emil František Burian na motivy textů Vítězslava Nezvala: Cocktaily
- Erwin Schulhoff: Národní písně a tance z Těšínska
- Studenti Gymnázia Přírodní škola: Víra v nic – zhudebněný text dětského básníka Hanuše Hachenburga Terezínská hymna
Účinkují: Irena Troupová – soprán, Jan Dušek – klavír, Studenti Gymnázia Přírodní škola pod vedením Víta Novotného a Františka Tichého. Moderuje: Tereza Kostková.
Obrázek z časopisu Vedem, který vydávali chlapci v ghettu Terezín.
„Na způsobu, s nímž s námi zacházeli, bylo několik odlišností od běžného zacházení s nově příchozími vězni. Neprošli jsme obvyklou selekcí, nikdo nebyl poslán okamžitě do plynové komory. Neoholili nám hlavy. Muže i ženy umístili do jednoho tábora, byť do zvláštních mužských a ženských bloků. Děti ponechaly s matkami.
V Terezíně jsme ještě byli pan „tenaten“, paní či slečna „taata“. Zde jsme se stali čísly vytetovanými na levém předloktí. Čísly jsme se hlásili esesákům a na přání některých z nich jsme byli nuceni připojovat „židovská svině“, nebo „smradlavý žid“. Skutečně jsme byli špinaví a páchli jsme…
…tábor BIIb byl jedním ze sedmi přidružených táborů asi půldruha kilometru od hlavního tábora v Osvětimi. Říkalo se mu Český rodinný tábor. Šlo o obrovský nacistický humbuk. Měl posloužit jako alibi, když se objevily z právy a o organizovaných masových vraždách v Osvětimi. V září roku 1943 dopravili nacisté do tohoto tábora dva transporty z Terezína, v prosinci téhož roku dva další a poté tři v květnu roku 1944. Zářijové transporty byly asi po pěti tisících, květnové čítaly asi sedm tisíc pět set. Každý transport měl zůstat v táboře šest měsíců a pak zemřít v plynových komorách. Zaplynované měli nahradit „čerství“ vězni, aby případná komise Mezinárodního červeného kříže zjistila, že jsou vězni v „dobrém“ stavu.
Každý z nás měl v ústřední kartotéce hlavního tábora osobní kartu s poznámkou Sonderbehandlung – Zvláštní zacházení. Nacisté měli pro všechno krycí názvy. Zvláštní zacházení znamenalo v nacistickém žargonu smrt v plynové komoře. V noci z 8. na 9. března 1944 odvezli nacisté – až na malé výjimky – všechny dosud žijící vězně ze zářijového transportu do plynu – kolem 3800. Byla to největší masová vražda českých židů.“
Stránský, Pavel. Poslové obětí. 1999.
Památník šoa Praha a Institut Terezínských skladatelů ve spolupráci s Terezínskou iniciativou a Židovským muzeem v Praze pod záštitou radní pro kulturu hlavního města Prahy Hany Třeštíkové a starosty Prahy 7 Jana Čižinského
zvláštní poděkování patří Magistrátu hlavního města Prahy, hlavnímu partneru akce
