Výstava představuje velkoformátové reprodukce původních fotografií, které nejsou jen chladným dokumentem, ale mnohé lze považovat za svébytná umělecká díla. Je na nich voyeurským způsobem zachycen „všední“ život v ghettu, práce, hromadné ubikace i tísnivé čekání na to, co mělo přijít. Otázky a snad i vidina smutného osudu se zračí v několika intimních portrétech, které jsou také součástí alba. A právě individuální příběhy jednotlivých aktérů se v posledních letech daří částečně dohledat. Zde, více než kde jinde, totiž platí, že každý příběh je důležitý.