Česko a strach
Vysílání Stanice Bubny

K politice patří emoce, je ale problém když se její součástí stane obchodování se strachem. Podle filozofa Tomáš Koblížka nemusí být strach vždycky negativní emocí, nicméně je třeba rozlišovat, kdy je opodstatněný a racionální, a kdy je uměle vyvolávaný: „Billboardy, které mě straší nebezpečím, které nehrozí, to je strach na kterém se vydělává a který chceme kritizovat.“ Typicky se to podle novinářky Petry Procházkové dá dobře ilustrovat na příkladu migrace: „Šíření strachu z uprchlické krize je účinné, protože má reálný základ. Uprchlíci v Evropě jsou a občas se objeví nějaké problémy. A když vezmete něco, co se děje třeba ve Francii, nafouknete to a zveličíte, je to  „super” vstup do volebního boje.“.

V české společnosti, která nemá velké zkušenosti se soužitím s jinými kulturami, poukazuje i na roli médií. Ta častěji popisují problémy nebo dramatické události než běžný život nebo tisíce migrantů, kteří nic neprovedou. Rozdíl v přístupu k uprchlíkům různého původu se podle ní ukázal po vypuknutí války na Ukrajině, kdy Češi naopak ukázali velkou solidaritu, přestože nálady vůči Ukrajincům se postupem času mění. „Nevraživost, která se teď objevuje, není rasová ani etnická, ale ekonomická. Češi mají pocit, že jim někdo upírá jejich chleba. Ale lidé z muslimských zemí vadí jako etnikum,” myslí si Petra Procházková.

Lež ve veřejném prostoru

Řada dezinformací nebo projevů extremismu podle Tomáše Koblížka posiluje mimo jiné v důsledku toho, že máme tendenci být tolerantní i k intoleranci. „Člověk musí razantně vystoupit proti tomu, aby se lži šířily ve veřejném prostoru a nevést za každou cenu dialog. Zní to tvrdě, ale v jednu chvíli je potřeba ho utnout a nahradit například fact-checkingem. Když komunikuji s extremistou a pozvu ho do televize, dodávám mu legitimitu,” myslí si Koblížek.

S tím Petra Procházková ale úplně nesouhlasí, protože se vždy nemusíme shodnout, s kým ještě debatu vést a s kým už ne: „Kdo nám řekne, kdo už je extremista? Rozdíl mezi radiálně jiným názorem a extrémem je těžké posoudit.” Ne vždy je totiž snadné dezinformaci na první pohled odhalit, myslí si. K tomu Koblížek dodává, že zejména u hodnotových otázek je důležité dál komunikovat, ale zároveň jasně ukázat, že nejsme ochotní na lživou interpretaci přistoupit a dojít ke kompromisu.