Dne 3. září proběhlo ve spolupráci MČ Praha 7, Federací židovských obcí v ČR a Památníkem ticha slavnostní pojmenování ulice Nicolase Wintona, která spojila dolní část Veletržní ulice s Dělnickou.
Koncert k 80. výročí likvidace terezínského rodinného tábora v osvětimském bloku BIIb byl bezpochyby důstojným završením cyklu velkých koncertů Památníku ticha. Jízdárna Pražského hradu byla sama o sobě mimořádným dějištěm pro symbolickou vzpomínku. Mohutné ovace byly silným poděkováním všem účinkujícím i těm, na které se vzpomínalo.
Píseň Horchat Hai Caliptus v podání Jitky Čvančarové zazněla nad Prahou na závěr setkání jako unikátní vzpomínka i varování ke všem současným konfliktům, jež probouzí nenávist i antisemitismus.
Panu prezidentu Petru Pavlovi děkujeme za krátký videopozdrav.
Velký dík za partnerství patří Správě Pražského hradu, Symfonickému orchestru hl. m. Prahy, všem účinkujícím a mediálnímu partnerovi akce České televizi.
V Česku je typická nevraživost vůči jinakosti, říká novinářka Petra Procházková
K politice patří emoce, je ale problém když se její součástí stane obchodování se strachem. Podle filozofa Tomáš Koblížka nemusí být strach vždycky negativní emocí, nicméně je třeba rozlišovat, kdy je opodstatněný a racionální, a kdy je uměle vyvolávaný: „Billboardy, které mě straší nebezpečím, které nehrozí, to je strach na kterém se vydělává a který chceme kritizovat.“ Typicky se to podle novinářky Petry Procházkové dá dobře ilustrovat na příkladu migrace: „Šíření strachu z uprchlické krize je účinné, protože má reálný základ. Uprchlíci v Evropě jsou a občas se objeví nějaké problémy. A když vezmete něco, co se děje třeba ve Francii, nafouknete to a zveličíte, je to „super” vstup do volebního boje.“.
V české společnosti, která nemá velké zkušenosti se soužitím s jinými kulturami, poukazuje i na roli médií. Ta častěji popisují problémy nebo dramatické události než běžný život nebo tisíce migrantů, kteří nic neprovedou. Rozdíl v přístupu k uprchlíkům různého původu se podle ní ukázal po vypuknutí války na Ukrajině, kdy Češi naopak ukázali velkou solidaritu, přestože nálady vůči Ukrajincům se postupem času mění. „Nevraživost, která se teď objevuje, není rasová ani etnická, ale ekonomická. Češi mají pocit, že jim někdo upírá jejich chleba. Ale lidé z muslimských zemí vadí jako etnikum,” myslí si Petra Procházková.
Lež ve veřejném prostoru
Řada dezinformací nebo projevů extremismu podle Tomáše Koblížka posiluje mimo jiné v důsledku toho, že máme tendenci být tolerantní i k intoleranci. „Člověk musí razantně vystoupit proti tomu, aby se lži šířily ve veřejném prostoru a nevést za každou cenu dialog. Zní to tvrdě, ale v jednu chvíli je potřeba ho utnout a nahradit například fact-checkingem. Když komunikuji s extremistou a pozvu ho do televize, dodávám mu legitimitu,” myslí si Koblížek.
S tím Petra Procházková ale úplně nesouhlasí, protože se vždy nemusíme shodnout, s kým ještě debatu vést a s kým už ne: „Kdo nám řekne, kdo už je extremista? Rozdíl mezi radiálně jiným názorem a extrémem je těžké posoudit.” Ne vždy je totiž snadné dezinformaci na první pohled odhalit, myslí si. K tomu Koblížek dodává, že zejména u hodnotových otázek je důležité dál komunikovat, ale zároveň jasně ukázat, že nejsme ochotní na lživou interpretaci přistoupit a dojít ke kompromisu.
Hosté diskuse:
Petra Procházková – novinářka a reportérka z Deníku N
Tomáš Koblížek z Filosofického ústavu AV ČR se věnuje svobodě slova, cenzuře i hate speech
Moderace: Michael Rozsypal
Dramaturgie: Tereza Žižková
Více informací k diskusi najdete ZDE.
Činoherní klub a hala nádraží Praha Bubny
Divadelní přehlídku v rámci dlouhodobého projektu Od svědectví k podobenství uspořádal Památník Šoa Praha ve spolupráci s Památníkem ticha.
4. názorové fórum Památníku ticha
Pokud bychom měli vybrat nejtemnější dny naší historie, 15. březen 1939 mezi nimi bude mít čestné místo.
Vyhlášení protektorátu Čechy a Morava vnímáme jako náhlý dějinný zlom, nacistické Německo se ovšem na převzetí moci a začátek okupace systematicky
připravovalo.
Jaké byly méně známé okolnosti březnových událostí před 85 lety?
Co umožnilo rychlý nástup norimberských zákonů nebo cenzury na našem území? Jak důkladně se Říše připravovala na převzetí českého průmyslu a kolonizaci okupovaného území?
S jakou silou udeřila nacistická propaganda a jaké rysy této mentální války jsou nadčasové a funkční i v dnešních konfliktech?
Nabídli jsme pohled osobností z různých oblastí, které významné datum zasadily do širšího kontextu.
Pozvání přijali a o tématu diskutovali: historici Petr Hlaváček, Petr Koura, Petr Bednařík a Petr Placák, historička a ekonomka Antonie Doležalová, psycholog Martin Mahler a publicistka Lucie Korcová.
Moderovala: Karolína Koubová
Diskusi můžete zhlédnout i online na iVysílání České televize.
Sestřih ČRo z názorového fóra najdete ZDE.
Akce se konala pod záštitou primátora hlavního města Prahy. Hlavní mediální partner: Česká televize
Od největší jednorázové masové vraždy československých občanů uplyne letos 80 let. Ptejme se však, zda jsou kulatá výročí něčím významnější než ta druhá. Některá data považujeme za tak důležitá, že by bylo vhodné je “odkulatit” a dát jim všechny významy pro každoroční připomínání. Protože současný dialog o věcech, které se staly a je důležité stále je znovu konfrontovat s událostmi, jež prožíváme právě nyní – loni – za rok.
… S tímto klíčem sestavil Památník ticha program březnové vzpomínky na vyhubení rodinného tábora. Uvedli jsme znovuobjevenou vzpomínku na Almu Rosé v divadelní dramatizaci o skvělé houslové instrumentalistce, která byla svědkem vraždy rodinného tábora.
První skladba Škampova kvarteta vzpomněla Hanse Krásu, jednoho ze skladatelů, kteří před osmdesáti lety cestovali na smrt z Terezína do Osvětimi. Koncert vyvrcholil brilantní skladbou amerického současného autora Steva Reicha, jenž své cestování vlakem napříč Amerikou projektoval do představy podobného pohybu vlastních příbuzných, kteří ve stejném čase putovali po železnici do vyhlazovacích táborů.
Představení Gymnázia Přírodní škola proběhlo v nádražní hale za široké účasti návštěvníků.
Autor: Karel Čapek
Scénář: Johan Březka
Režie: František Prokop, Johan Březka
Předmluva
Jednoho jarního dne o čtyřech hodinách odpoledne jsem dopsal RUR; načež jsem s úlevou odhodil péro a šel se projít na Nebozízek. Nejprve mi bylo pěkně volno, že jsem se zbavil dřiny; z toho se vyvinul jakýsi pocit prázdnoty a posléze jsem shledal, že se nesnesitelně nudím. I řekl jsem si, že mám den beztoho zkažený a že tedy půjdu raději domů a napíši do novin fejeton.
V říjnu 1926 Karel Čapek
Tak popisuje Karel Čapek počátky své Továrny na absolutno – prvního ze svých antiutopických románů. Jeho témata, ať už jsou to rizika technologického vývoje, válečných konfliktů, slepé mocichtivosti nebo náboženského fundamentalismu, jsou dodnes až překvapivě aktuální. Právě tato aktuálnost díla nás inspirovala k jeho dramatizaci.
Johan Březka, Gymnázium Přírodní škola
Dne 30. ledna 2024 se z iniciativy Památníku ticha a s laskavým pozváním senátora Jiřího Oberfalzera sešli představitelé českých a moravských paměťových institucí k půldenní rozpravě o možnostech vzniku platformy pro rozvoj kultury paměti. Patronem setkání byl bývalý předseda Senátu Petr Pithart. Nová politická i společenská zadání, akcelerovaná současnou dezinformační válkou, nárůstem antisemitismu a xenofobie v mediálním prostoru, vyžadují aktivnější koordinaci vzpomínkových projektů a založení paměťové kultury jako svébytného žánru. Jsme na počátku cesty. Měli jsme být dříve.
Tradiční rozsvěcení prvního světla na chanukovém svícnu Památníku ticha
Letošní svátek vítězství před nádražím Bubny se nesl v duchu podpory Izraele v nelehké situaci této doby. Poděkování patří zemskému rabínu Karolu Efraimu Sidonovi za jeho promluvu i zapálení svíce.
Děkujeme také všem našim podporovatelům, kteří přišli v sychravém čase na staveniště železniční cesty. Díky patří také Františku Bányaiovi, předsedovi pražské židovské obce, jenž tuto tradici na místě paměti, spojeném se vzpomínkou na deportované pražské občany židovského původu, před pěti lety motivoval.
Chvilku pro vzpomínku v adventně chanukovém čase jsme také věnovali zapálení svíčky na poslední cestu našeho váženého člena Čestného sboru knížete Karla Schwarzenberga. Bude uložen do rodinné hrobky v čase svátku světel.
Nové představení Příběh Petra a Hanuše nastudovali studenti Gymnázia Přírodní školy v režii Františka Tichého.
Prostřednictvím hudebně-dramatického pásma poznáte jejich texty a vydáte se po stopách jejich předčasně ukončených životů.
Představení vzniklo v rámci dlouhodobého vzdělávacího projektu Od svědectví k podobenství.
Trochu ohlédnutí, trochu zamyšlení nad současnou hodnotou veřejného dialogu v disciplíně „kultury paměti“.
Další diskusi z řady „jak připomínat“, kterým se Památník ticha věnuje tento podzim, nabídla k listopadovým dnům setkání s pamětníky zakládání OF i s organizátory současných rezonancí listopadu 1989. Ve výroční den se na místě paměti uskutečnilo zamyšlení nad tím, jak pracovat se vzpomínkami na významné okamžiky naší nedávné historie, aby byly stále přirozeně potřebným tématem a nestaly se jen trpěnou tradicí.
Pozvali jsme pamětníky na místo paměti ve výroční den zakládání Občanského fóra, abychom jim položili kruciální otázku:
Čeho bych se opravdu nechtěl(a) dožít v připomínání sametových událostí roku 1989?
Diskusi můžete zhlédnout i online na iVysílání České televize.
Hlavní mediální partner byla Česká televize.
Poslední Vysílání stanice Bubny v roce 2023 proběhlo na vlně nadčasové polemiky o vlastenectví
… ale také patriotismu, hrdosti či pasivitě k vlastnímu odkazu a také k odhodlání něco pro hrdost na svou zem udělat, či neudělat. Téma úcty k vlasti či místu, jež obýváme, se hodně liší u nás i v okolních zemích a také má jinou intenzitu.
Sympatickým rysem diskuse byla interakce jeviště a hlediště, dobře akcelerovaná moderátorem Michaelem Rozsypalem. Zatímco hosté – mluvčí, byli více polemičtí k tomu, jak uchopit rácio či emoci vlastenectví, studenti měli své metafory pohotově připraveny. Shoda panovala v přirozené a již dobře zaužívané vazbě Čech – Evropan.
Hosty vysílání byli:
Youtuber a influencer Karel – Kovy Kovář
ředitel STEMu Martin Buchtík
politoložka Vendula Divišová
Více informací k diskusi najdete ZDE.
Diskuse byla streamovaná prostřednictvím České televize a České tiskové kanceláře on-line, přenos můžete sledovat ZDE.
Hlavním mediálním partnerem byla Česká televize.
Projekt byl realizován s finanční podporou hl. m. Prahy
Tradiční happening Památníku ticha letos již po deváté připomněl vypravení prvního židovského transportu z okupované Prahy.
Na pódiu vystoupily velvyslankyně Státu Izrael Anna Azari a pamětnice Eva Erbenová. O skvělý hudební doprovod se postaral big band studentů Gymnázia a hudební školy Praha a jazzové NYC Trio Libora Šmoldase. S organizací nám i letos pomohli studenti Gymnázia Přírodní škola.
Těšíme se a doufáme, že budoucí bubnování již budou probíhat v rekonstruovaných a důstojnějších podmínkách nového Památníku ticha.
Děkujeme všem, které zima a staveniště v okolí místa paměti neodradily a přišli společně s námi bubnovat proti tichu mlčící většiny.
Akce se uskutečnila pod záštitou Velvyslanectví Státu Izrael.
Ve Vysílání Stanice Bubny diskutovali:
Radka Denemarková, spisovatelka a historička
Barbora Stárková, Korzo národní
Matyáš Borovský, učitel dějepisu na gymnáziu Amazon
s moderátorkou Karolínou Koubovou o připomínání významných událostí minulosti, o vzdělávání historie a také o tryznách…
Co se vám vybaví, když se řekne tryzna?
Radka Denemarková, spisovatelka a historička
Já bych si znova mohla pustit píseň Karla Kryla… to je takové formální politikum, že se určité okamžiky vykloubených dob zjednoduší tím, že se jednou za rok zamáčkne slza v oku a položí věnec. Často se zapomíná, že my jsme součástí dějin, my jsme dějiny a ti politici se tváří, jako by ty dějiny byly mimo nás. A já mám pocit, že se to děje ještě v horších variantách, než já jsem zažila před rokem 89, kdy to bylo daleko formálnější.
…I když buďme rádi, že se nezapomíná. To pokládání věnců v politické rovině je důležité.
Matyáš Borovský, gymnázium Amazon
Proč je důležité znát historii? Protože pokud ji neznáte, tak v tu chvíli nechápete ten současný svět.
A když tady byl zmíněn Izrael a Palestina a ta kontroverzní témata. Další věc, které se učitelé strašlivě bojí, je kontroverze. Já říkám naopak, pojďme do kontroverze. To musí být. My nemůžeme děti vychovávat k hodnotám bez kontroverzí. Takže to, co jsme dělali v hodinách, kde právě byl Izrael a Palestina.
Diskusi je možné si pustit ze záznamu na YouTube kanálu ČTK nebo v iVysílání České televize ZDE.
Hlavním mediálním partnerem byla Česká televize.
Projekt byl realizován s finanční podporou hl. m. Prahy.
Okolí nádraží Bubny se letos proměnilo z největšího brownfieldu Prahy v největší staveniště hlavního města. Skončil prostor našich intervencí do prostředí, jež jsme laskavě nazývali smetiště dějin. A měla by se dostavit naděje nové role nádražní budovy na počátku její role nazývané místem paměti. Jsme však opatrní opět slibovat
„již letos zahájíme přestavbu“. Již jsme to dělali nejednou.
Nová výstava v nádražní budově nabízí ohlédnutí a prostor pro diskusi o tom, jak se rodil jazyk veřejné komunikace Památníku ticha. Nabízí také budoucí vizi svébytného žánru „kultury paměti“, který u nás zatím nemá správnou definici, ani patřičné zázemí pro svůj rozvoj.
Autorský tým památníku ticha nabízí partnerským organizacím a školám prostor pro otevřené diskuse o tom, jak připomínat velké příběhy dvacátého století, významná data a jak s nimi pracovat pro lepší pochopení událostí, kterých jsme svědky dnes.
Projekt byl realizován s finanční podporou hl. m. Prahy.
Dne 26. září 2023 proběhlo v rezidenci pražského primátora již třetí názorové fórum Památníku ticha. Jeho název Mnichovské memento dost jednoznačně předznamenává téma.
Nicméně i organizátory mile překvapilo jak moc různonázorové příspěvky se sešly. Jak různé pohledy na pojem „mnichovská zrada“, či na roli Edvarda Beneše byly vedle sebe vysloveny.
Opět se ukazuje, že ani 85 let nestačí k tomu, aby se tak složitá hra historie, jakou Mnichov byl, definitivně vyhodnotila a stala se jednoznačnou.
Téměř všichni vystupující hosté se však shodli v akceleračním vlivu současné války na Ukrajině na stále rostoucí škálu mnichovských metafor. Ale také mnichovských varováních!
Záznam tohoto i předchozích názorových fór můžete zhlédnout na iVysílání České televize.
Akce se uskutečnila pod záštitou ministra kultury Martina Baxy a primátora hlavního města Prahy Bohuslava Svobody.
Památník ticha letním koncertem ke vzpomínce na likvidaci terezínského rodinného tábora v Osvětimi opět rozšířil škálu svých žánrů. Vstup Čechoameričana Petra Kotíka, významného dirigenta, do Velké dvorany Veletržního paláce vnesl do hudebního cyklu svébytný experiment ve vážné hudbě, vyjádřený navíc jako pocta vlastnímu dědečkovi věhlasného hudebníka, jenž byl od tohoto paláce deportován do Terezína.
Veliký dík za podporu vzpomínkové akce patří prezidentu republiky Petru Pavlovi, ministru kultury Martinu Baxovi, členům poradního sboru Památníku ticha Petrovi Pithartovi, rabínu Karolu Sidonovi a dalším.
Památník ticha hostil uvedení a prezentaci nové knihy Františka R. Krause Sedmý závoj: Listy z jednoho století, která vyšla v ediční řadě nakladatelství Cattacan jako již třetí titul tohoto autora.
Uváděné knize přecházely dva úspěšné tituly F. R. Krause: Povídky ze svrabové čtvrti a A přiveď zpět naše roztroušené.
V tomto svazku souborného díla tohoto pražského rodáka, česky píšícího židovského novináře a spisovatele, nalezne jedenáct povídek tematicky spojených s holokaustem. Kniha je stejně jako obě předchozí ilustrována synem autorova dlouholetého přítele a spoluvězně v Terezíně, akademickým malířem Ivanem Bukovským.
V rámci Divadelní přehlídky Paměti národa bylo možné zhlédnout představení v podání pražských i mimopražských kroužků, které představily svou reflexi příběhů nedávné historie.
Podrobnější informace k jednotlivým představením nejdete ZDE
Akce se uskutečnila v rámci dlouhodobého vzdělávacího projektu Od svědectví k podobenství.
V rámci dlouhodobého vzdělávacího projektu Od svědectví k podobenství se na nádraží Bubny uskutečnila divadelní přehlídka studentských souborů s následnou diskusí s profesionálními tvůrci. Gymnázium Přírodní škola připravilo představení Terezínské zvony (František Tichý) a Křídový kříž (Bertolt Brecht), divadelní veselohru Hoši, dívky a psi (Paul Vandenberghe) sehrála ZŠ Otevřeno z Benátek nad Jizerou.
Přehlídka pokračovala i odpoledne, kdy měla i širší veřejnost možnost zhlédnout obě představení v podání studentů Gymnázia Přírodní škola.
Program byl realizován s finanční podporou HMP a v rámci projektu reg. č. 213000052 financovaného z Národního plánu obnovy v období 2023.
Další debata z cyklu Vysílání Stanice Bubny přinesla reflexi na povážlivě narůstající projevy antisemitismu.
Téma rozvinuli předseda kolegia Paměti národa Jan Dobrovský spolu s publicistou a komentátorem Janem Fingerlandem a Terezou Šternovou, analytičkou pražského Soft Targets Protection Institute (Institut pro ochranu měkkých cílů).
Moderátorkou diskuse byla ředitelka Herzlova centra izraelských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Irena Kalhousová.
Diskuse byla streamovaná prostřednictvím České tiskové kanceláře on-line: stream z vysílání
Projekt byl realizován s finanční podporou hl. m. Prahy.
Území kolem Památníku ticha se po mnoha letech projektování mění z největšího pražského brownfieldu v rozsáhlou moderní čtvrť. Po bezpočtu diskusí o dopravním systému, o limitu pro výšku domů, o zeleni přichází nyní čas na téma identita města a její otisky do veřejných prostor.
Jak pracovat s odkazem minulosti a hodnotami, které se po generace skládaly do rezidenčních čtvrtí na západ od bubenského kolejiště, opačným směrem. Tedy k městu, jež teprve vzniká.
O tom diskutovali radní pro územní rozvoj Prahy 7 a také historička Lenka Burgerová, děkan fakulty architektury na liberecké univerzitě a také teoretik umění ve veřejném prostoru Jan Stolín a ředitel Památníku ticha Pavel Štingl.
Moderace se ujala architektka a teoretička architektury Pavla Melková.
Diskuse byla streamovaná prostřednictvím České tiskové kanceláře on-line: stream z vysílání
Veřejná diskuse byla součástí doprovodného programu festivalu Open House Praha.
Projekt byl realizován s finanční podporou hl. m. Prahy.
V rámci dlouhodobého vzdělávacího projektu Od svědectví k podobenství jsme uspořádali společně s Gymnáziem Přírodní škola výtvarný seminář, kde měli studenti možnost kreativně zpracovat rodící se podobu okolí nádraží Bubny.
Jejich zadání bylo ztvárnit budoucí podobu parku Petra Ginze.
Kromě ředitele Památníku ticha Pavla Štingla se semináře zúčastnila i místostarostka a architektka Lenka Burgerová, která studentům nastínila, jak z pohledu profesionálního architekta pracovat s prostorem.
Program byl realizován s finanční podporou HMP a v rámci projektu reg. č. 213000052 financovaného z Národního plánu obnovy v období 2023.
Již tradičně uvádíme v době literárního festivalu Svět knihy na nádraží Bubny vybrané publikace spojené s příběhy místa paměti.
Letos se nám sešly knížky se společným jmenovatelem vzpomínek na životy–neživoty, které pro deportované pražské občany následovaly po procesu nazvaném deportace.
Uvedli jsme tituly čtyř sběratelů příběhů: Radka Gálise – Uvězněné duše, Jany Mirovské – „Jmenuji se Eva…“, Richarda Pachmana – Tylda, Franka Frištenského – Moje máma z Terezína.
Druhá a třetí generace rodin dotčených příběhy šoa má v současné době dveře železniční budovy, křižovatky velkých osudů dvacátého století, otevřeny dokořán. Památník ticha se snaží stále více zapojovat do společného vzpomínání ty, kteří považují za důležité aktivně připomínat vzpomínky spojené se svými rodiči a prarodiči.
Vzpomínali jsme uvedením nových knih, seznamovali se s potomky těch, kteří své vzpomínky proměnili v texty, a také jsme vzpomínali hudbou.
Melodie, s nimiž odcházeli občané Prahy přes nádraží Bubny za protektorátu, se pokusilo volně navodit hudební uskupení Vibrafonissimo ve složení Radek Krampl, Ladislav Horák a Vít Švec.
Co bude, až skončí válka na Ukrajině? Jak se obnoví poválečný život nejen v ekonomickém či politickém smyslu? Veřejnou diskusi věnovanou budoucnosti válkou decimované země uspořádal Památník ticha v odjezdové hale nádraží Bubny, již tradičně za účasti studentů.
Veřejná debata nazvaná Den po válce byla první akcí letošního cyklu Vysílání Stanice Bubny, hosty byli novinář Jakub Szantó, filmový producent a režisér Václav Marhoul a politický komentátor Alexandr Mitrofanov. Všichni tři mají svou osobní i profesní zkušenost s prostředím, kde se dnes bojuje.
Moderace se ujal publicista a disident komunistického režimu Jan Urban.
Diskuse byla streamovaná prostřednictvím České tiskové kanceláře on-line: stream z vysílání
Projekt byl realizován s finanční podporou hl. m. Prahy.
V rámci dlouhodobého vzdělávacího projektu Od svědectví k podobenství proběhl na místě paměti, nádraží Bubny, seminář pro pedagogy o hledání cest k uchopení příběhů minulosti do divadelního či filmového tvaru.
V sobotu 22. 4. 2023 proběhla v Centru současného umění DOX dramaturgicko-divadelní dílna, kde se zejména učitelé pomocí dramatických cvičení seznámili s postupy, jak zpracovat autentické příběhy minulosti a předat je studentům a všem ostatním zájemcům.
Akce se uskutečnily ve spolupráci se skupinou Tisícihran a Gymnáziem Přírodní škola, v rámci Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání.
Památník ticha již pět let spolupracuje na koordinaci veřejných prostor přiléhajících k místu paměti v okolí nádraží Bubny. Z pracovních schůzek pro územní rozvoj Prahy 7 vyšel záměr pro vytvoření parku Petra Ginze. Jeho pohledové straně od železniční trati bude dominovat socha symbolizující běh času.
Ke stému výročí vzniku Československé republiky byl v lomu nad Libercem vytěžen stotunový kamenný blok a čekal na své využití. Sochař Jaroslav Róna navrhnul plastiku Čas ticha.
Její tvar připomíná bájného Urobora. Povrch ponese poselství z textů Hannah Arendtové o totalitarismu provedené v Braillově písmu. Unikátní událostí byl už sám převoz kamene z lomu na místo, kde se bude v průběhu dalších dvou let proměňovat v sochu.
Již tradiční vzpomínková událost Památníku ticha se po kovidových klipech opět vrátila do nádražní haly.
Koncert pro tzv. Terezínský rodinný tábor byl spojen s prezentací unikátní fotografie, kterou se podařilo objevit v Albu G.T.
Symbolická inaugurace autentického výjevu z terezínské vlečky do budoucí stálé expozice proběhla za doprovodu tria Davida Dorůžky s citací vzpomínek přednesených studentkami Lauderových škol.
Sborník Temný únor s příspěvky všech vystupujících si můžete stáhnout ZDE.
Tradiční zapálení prvního světla proběhlo na nádraží Bubny za účasti ministra kultury Martina Baxy, místopředsedy Poslanecké sněmovny Jana Bartoška a mnoha dalších významných hostů. Svíčku na chanuku Památníku ticha zapálil zemský rabín Karol Efraim Sidon spolu s městským rabínem Davidem Peterem.
Podzimní série koncertů orchestru Šarbilach měla jedno ze zastavení v Památníku ticha, na nádraží Bubny. Koncert byl i příležitostí ke vzpomínce na nedávno zesnulého zakladatele orchestru – Jaromíra Vogela.
Tento koncert byl realizován z příspěvku Nadačního fondu obětem holocaustu, hrazeného z dotace Ministerstva kultury ČR.
„Památník ticha svou divadelní a koncertní sezonu zpravidla končí koncem října, protože s klesající teplotou je na nádraží Bubny nevlídně. Přišla však nabídka orchestru, jehož název se překládá jako ‚střípky štěstí’. Zahráli jsme i tvářím na fotografiích z Alba G.T., které zde zdobí prostor naší poslední výstavy. Nádražní hala se zaplnila klezmerovými melodiemi Balkánu, Ukrajiny, Haliče. Východní hudba má své strhující rytmy a také legendy, které přišly do našeho místa paměti jaksi na přidanou.
Když koncert vrcholil, zatřásl mi kapsou mobil a na jeho monitorku se objevil stručný nápis:
‚Jsme ve válce, rakety zabíjely v Polsku…’
Diskuse o tom, kdo vypálil na koho, nebere konce. Komentáře plné obvinění jen tak nevychladnou. Ať tak či tak, nám tedy raketa vlétla do koncertu na místě spojeném s válečnou tragédií.
Další signál, že současnost a minulost se dotýkají,“ reflektuje večer Pavel Štigl, ředitel Památníku ticha.
První představení kolekce fotografií z ghetta Terezín, nalezených v pozůstalosti novináře Milana Weinera, proběhlo na místě paměti – nádraží Bubny, odkud bylo během druhé světové války deportováno na pět desítek tisíc obyvatel Prahy židovského původu do ghett, koncentračních a vyhlazovacích táborů.
Čtyřicet jedna snímků pořízených v letech 1942–1944 ukázalo stylizované portréty obyvatel i skrytě pořízené záběry života v ghettu. Jejich prvnímu uvedení předcházela identifikace portrétovaných. Přinesla nové velké příběhy minulého století. Jejich odhalování otevřelo nový prožitek, jenž jsme nabídli veřejnosti.
Pro školy probíhaly lektorované prohlídky zakončené dialogem se starými fotografiemi ve Studiu Alba G.T.
Lektorovaný program pro školy
Akce se konala pod záštitou ministra kultury Martina Baxy.
Gymnázium Přírodní škola hostovalo v odjezdové hale nádraží Bubny se svým autorským představením Návštěva z pravěku. Skvěle zpracovaná a dobře zahraná inscenace připomněla 80. výročí od deportace Petra Ginze, jenž byl tudy deportován do Terezína. Tři zcela zaplněná hlediště jsou povzbuzením k odkazu dětského hrdiny ghetta a také velikou inspirací pro všechny návštěvníky – středoškoláky, kteří mohou podobným způsobem zpracovat své archivní objevy k „velkým příběhům“.
Ukázku z představení, jeho záznam a diskusi najdete ve Filmotéce a na našem YouTube kanálu.
Kompletní informace o projektu najdete: ZDE
„V budově nádraží Bubny se uskutečnil miniseminář, na který Památník ticha pozval kolegy z dalších paměťových institucí. Jeho obsahem bylo předání zkušeností a zhodnocení nedávné cesty autorského týmu do Polska. Nové muzejní instituce vynášejí severního souseda na špičku evropské kultury paměti.
Setkali jsme se s představiteli šesti významných polských center novodobé historie, byli jsme autory expozic provedeni po rozsáhlých areálech a považujeme naši cestu za dobrou přípravu pro práci na připravované stálé expozici.
Považujeme také za správné vést o rozvoji muzejního jazyka odbornou diskusi, i když ta zatím tento náš první pokus minula, protože z mnoha oslovených českých muzejních institucí dorazily celkem dvě osoby. Vypadá to, že tvůrčí dialog o rozvoji našich paměťových institucí zatím nemá na lípách ustláno.
Děkujeme za návštěvu novému velvyslanci Polské republiky v Praze, panu Mateuszi Gniazdowskému.”
Pavel Štingl, ředitel Památníku ticha
Bubnování proti tichu mlčící většiny k výročí prvního židovského transportu se letos snad už konečně rozeznělo také proti tiché nehybnosti širokého okolí nádraží Bubny.
Už řadu let slibujeme, že brzo zahájíme přestavbu Památníku ticha, a nechce se nám již víc slibovat naprázdno. Letos však krátce před Bubnováním přišla tisková zpráva Ministerstva kultury ČR o novém rozpočtu, kde náš projekt hraje významnou roli.
Správa železnic má již v přípravě přestavbu celého historického kolejiště. Všechno se dává do pohybu, a tak doufejme, že příští rok budeme bubnováním podporovat rachot strojů a míchaček.
Památník ticha vstoupil do dialogu s urbanisty širokého okolí. Usilujeme o to, aby příští město, jež vyroste ze stávajícího „Smetiště dějin“, jak decentně okolní brownfield nazýváme, přijalo něco z identity Prahy. A že si jí bude vážit více než oba totalitní režimy minulého století. I to je role budoucího místa paměti, jež leží na hranici města minulého a budoucího.
Veřejná diskuse o vývoji veřejného prostoru v okolí nádraží Bubny proběhla v odjezdové hale 11. října, její záznam můžete sledovat ZDE.
Večer pro diskuse o intervencích do veřejného prostoru a dialogu Památníku ticha s největším brownfieledem Prahy, který končí.
Na jaře roku 2023 bude zahájena rozsáhlá přestavba kolejiště na území Bubny-Zátory. Také Památník ticha zahájí svou revitalizaci a neutěšené prostředí, nazývané občas také jizva Prahy, se stane minulostí. Proto jsme nabídli veřejnosti cyklus výstavních fotografií Richarda Homoly, jenž v minulých letech okolí nádraží Bubny zachytil v novém cyklu fotografických obrazů.
Odhalení sochy francouzského výtvarníka Dominiqua Defontaines se stalo posledním dějstvím galerie pomíjivých soch, které pro Památník ticha založila před čtyřmi lety Ivana Brádková. Výtvarná díla postupně pohltilo prostředí a nádraží se v příštích třech letech stane sochou v architektuře samo o sobě.
„Snažíme se akcelerovat diskusi o tom, co to vlastně je místo paměti a co je paměť v projektování prostoru města. V posledních letech jsme vstoupili do tvůrčího dialogu s urbanisty rozvoje města a naši architekti nabídli několik variant pro uspořádání veřejných prostor v návaznosti na plány, které jsou vytvářeny a jejichž realizace vypukne na jaře příštího roku.
Naše experimenty v prostředí, jak dnes vypadá, nazýváme intervence do brownfieldu. Neboť i toto smetiště dějin je do značné míry veřejným prostorem. Fotografové z okruhu spolupracovníků Památníku ticha vytvářejí celé cykly obrazů, které se ve chvíli jejich vzniku už stávají nepochopitelným výjevem z centrálního města, jenž se snad v příštím roce stane archivem,” upřesňuje situaci ředitel Památníku ticha Pavel Štingl.
Další Vysílání Stanice Bubny řešilo, jak lze v plánování města využít paměť města .
Nádraží Bubny čeká přestavba a právě tak jeho široké okolí. Budoucí Památník ticha leží na hranici města původního, které se před sto lety stalo rezidenční čtvrtí, a nové rozsáhlé městské výstavby, která svůj charakter a mentalitu bude teprve hledat.
Nad otázkami o práci s identitou metropole a jejím přenosem z tradiční do nové čtvrti diskutovali:
Petr Hlaváček, náměstek primátora pro rozvoj Prahy; Lenka Burgerová, radní pro územní rozvoj Prahy 7; Michal Krejčík, architekt Památníku ticha; Pavel Štingl, vedoucí autorského týmu místa paměti na nádraží Bubny.
Diskusi moderoval: Jan Bumba
Vernisáž výstavy Alba G.T. proběhla za dobré účasti návštěvníků, a především zájemců o významný historický objev. Z prvních reakcí je jisté, že snímky – s jejich velkým příběhem – jsou podmanivé.
„Album z ghetta Terezín, které se nám (…) podařilo získat před dvěma lety, je skutečně mimořádnou událostí.
Jeho význam se proměnil od pozoruhodného výstavního souboru k celé řadě objevů historických.
Motivace, či snad dokonce excitace vzpomínek, které album vyvolává, nás dovedly ke zcela nové výstavní koncepci, jež směřuje k současným dialogům s fotografiemi,”
dodává k výstavě Pavel Štingl.
Výstava byla dvakrát prodloužena, navštívilo ji téměř deset tisíc zájemců a doprovodným vzdělávacím programem prošel potěšující počet škol.
Jsme rádi, že jsme mohli přispět k seriálu výstavních projektů výročí útoku na Reinharda Heydricha něčím jiným a podle reakcí návštěvníků i novým. Praha, jako říšské město rasové vědy, odkud se plánovala nová kolonizace evropského jihovýchodu, se stala varováním k paralelám válek a jejich pozadí.
Jakkoli výstavní scénář začal vznikat ještě dlouho před tím, než Rusko vtrhlo na Ukrajinu s tanky, letectvem a mnoha teoriemi o tom, proč Ukrajinci nemají nárok na vlastní hranice, paralely s ideologií válek a propagandou vedoucí k alibismu zabíjení civilistů se dostavily samy.
Mnoho návštěvníků se ptá, kam se výstava z akademické půdy Křížové chodby Karolina přemístí dále a proč není někde nastálo…
Její určitá část bude součástí stálé expozice Památníku ticha hned, jak se budova nádraží Bubny přestaví a začne sloužit veřejné komunikaci místa paměti.
Pokud ovšem o „Nový světový pořádek“ bude zájem v tuzemsku či zahraničí, rádi expozici přizpůsobíme novému prostoru i s jejím multimediálním doprovodem. Není to však výstavní projekt, který lze přenést pouhým rozmístěním panelů na univerzální závěsný systém.
Děkujeme ještě jednou našim hlavním partnerům, Univerzitě Karlově, České televizi a celému autorskému týmu.
Všichni se mohou těšit na film, který o výstavě vzniká a bude nadále nositelem odkazu a varování jednoho z nejstrašnějších zneužití vědy a učenosti, které na našem území doznalo skutečně globálních parametrů.
Několik dní před koncem výstavy proběhla její komentovaná prohlídka, kterou vedl kurátor Pavel Štingl.
Děkujeme za zájem a hojnou účast.
Památník ticha již po třetí připomněl likvidaci tzv. Terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau.
Opět jsme připravili důstojný pietní koncert, opět ve Veletržním paláci, na místě paměti, kde měly židovské deportace svůj počátek.
Vzpomínkové setkání zahájil první místopředseda Senátu PČR Jiří Růžička.
Jan Bumba, který večerem provázel, uvedl příspěvky z Vysílání Stanice Bubny k tématům, jež zazněla na nádraží Bubny v průběhu jara tohoto roku, který stále více prokazuje, že historie a současnost jsou jedním společným dialogem.
Následně Eva Erbenová zavzpomínala na počátky své válečné anabáze spojené s místem paměti.
Exkluzivním hostem večera byla mezzosopranistka Dagmar Pecková, která vystoupila s repertoárem Biblických písní Antonína Dvořáka.
Biblické písně si pro pietní koncert vybrala Dagmar Pecková sama osobně.
„Je naší povinností neustále připomínat osudy lidí, kteří se jen díky svému původu stali obětmi tzv. konečného řešení. Tato kolektivní vina je neomluvitelná a věčná. Nikdy nesmíme zapomenout na oběti nacismu, ale také poválečný odsun Němců – krvavou pomstu na mnohdy stejně nevinných lidech, jako byly oběti válečné. Stejně tak musíme zabránit šíření jakékoli formy nacionalismu dnešní doby. Žijeme konečně ve svobodné zemi a musíme udělat vše pro to, aby to tak zůstalo. Ať v tento den zazní Biblické písně Antonína Dvořáka. Pokorné prosby a volání k Bohu. Jeden z nejúchvatnějších darů Dvořákovy umělecké inspirace. Protože jen Bůh a naše víra v něj nám dává naději věcí příštích,“ říká ke své volbě repertoáru Dagmar Pecková. Tu na koncertě doprovodil pianista Karel Vrtiška.
„Památník ticha děkuje všem návštěvníkům za podporu, kterou svou bohatou účastí projevili právě této letní vzpomínce na události dávné, ale závažné. Autorský tým zde otevřel téma k paralelám a důležitým rysům událostí nedávných a probíhajících.
Je skvělé, že tento komunikační experiment s paralelami historických událostí byl tak dobře navštíven.
Malá dvorana Veletržního paláce byla pro letošní letní koncert malá.“
Za Památník ticha Pavel Štingl
Zájemci o dodatečné zhlédnutí výběrů z veřejných diskusí Vysílání Stanice Bubny, které jsme nabídli v úvodu pietního koncertu, se mohou na oba zkrácené sestřihy podívat zde:
Pietní setkání se koná pod záštitou ministra kultury Martina Baxy.
Během této doby jsme na bubenském nádraží a ve výstavě Nový Světový pořádek v Karolinu přivítali 1200 návštěvníků.
V rámci již tradiční jarní akce Prahy 7 Máme otevřeno byly na nádraží Bubny prezentovány dvě divadelní inscenace, které jsou v různých stádiích vzniku.
Literárně divadelní pásmo Slova zní zpoza zdí navazuje na stálou spolupráci Gymnázia Přírodní škola a Památníku ticha. Studenti školy pod vedením ředitele Františka Tichého uvedli několik fragmentů ze svého divadelního o koncertního repertoáru. Vše doprovodily citace z knih vydaných přírodní školou.
Noc vlaků přinesla do bubenské nádražní haly pozoruhodné setkání s divadelní reflexí prožité vzpomínky režisérky Evy Blechové na její osobní účast z někdejšího putování do Londýna s tzv. Wintonovými dětmi, mezi nimiž byla také její teta. Čtená zkouška Divadelní vzpomínky na putování Evropou roku 2009 s dvěma desítkami „dětí“ pokročilého věku, několika desítkami novinářů z celé Evropy a sérií historických lokomotiv, byla slibným zárodkem inscenace o ne zcela jednoduchém odkazu velkých příběhů války dalším generacím.
Komentované prohlídky proběhly v rámci festivalů Open House Praha a Máme otevřeno.
Základní obsazení: Hana Frejková, Přemysl Rut, René Levínský, Hana Malaníková, Bára Hančilová, Tomáš Kout ad.
Scénické čtení divadelní hry Evy Blechové o cestě Wintonových dětí, která vznikla v dílně Autor v domě A studia Rubín, se uskutečnilo v rámci festivalu Máme otevřeno.
Hra Evy Blechové vychází ze skutečných událostí a dokumentů. S nadhledem a vtipem nastiňuje problematiku druhé i třetí generace, rozvíjí téma pozdní lásky a rodinných vztahů a vyrovnává se s absurditou a sentimentalitou slavné historické události, která přitahuje média.
Ani v tíživých podmínkách terezínského ghetta a hrozících transportů na východ děti a mladí lidé nepřestávali tvořit a žít.
Jak jejich texty a životní příběhy inspirují? A co mohou dát dnešním mladým lidem? V tematickém večeru zazněly zhudebněné verze terezínských básní, úryvky z tajně vydávaných časopisů, ale i knih Františka Tichého Transport za věčnost a Labyrint nedokončených setkání. To vše v podání studentů a učitelů Gymnázia Přírodní škola, kteří se tématu věnují více než 12 let.
Inscenace proběhla v rámci již tradiční jarní akce Prahy 7 Máme otevřeno.
Ve středu 18. května po 18. hodině zahájil Památník ticha svou účast na festivalu Open House veřejnou diskusí o koordinaci veřejného prostoru v okolí nádraží Bubny. Architekti ARN STUDIA představili koncepci veřejného prostoru mezi nádražním peronem a budoucím kolejovým tělesem rychlodráhy na Kladno. Architekt Michal Bartošek pohovořili o procesu dokončování Metropolitního plánu a jeho perspektivách pro změny kvality vnímání a obývání města.
„Pro mne je celý záměr tohoto památníku hlavně vzpomínkou na Prahu v jejích významných časech na konci třicátých let, kdy byla kosmopolitním kulturním městem, mluvila různými jazyky a její architektura byla na světové úrovni.”
Ing. Arch. Michal Bartošek, kancelář rozvoje městských čtvrtí – IPR Praha
„Je povzbudivé být aktivním účastníkem proměny největšího pražského brownfieldu, který byl poslední desítky let ostudou města. Nyní se vše začíná před očima dávat do pohybu. Velkou snahou realizačního týmu budoucího místa paměti je srovnat harmonogramy všech těchto plánů tak, aby stavební aktivity proběhly ve společném období. Když vše půjde dobře, pak se tento úsek trati, včetně revitalizace starého nádraží, otevře veřejnosti v nové podobě už v roce 2024.
Památník ticha svým dialogem s plánováním města nabízí nově řešeným místům jejich příběhy a obsah spojený s kulturní identitou Prahy.“
Pavel Štingl, ředitel Památníku ticha
Lenka Burgerová, radní pro územní rozvoj Prahy 7, v souvislosti s vyhlášením vítězného záměru pro novou budovu pražské filharmonie pohovořila o aktuálním stavu přijetí nové územní studie Bubny-Zátory a o budoucích komunikačních osách, jež spojí Památník ticha s nábřežím.
Vyvrcholení veřejné soutěže Vltavské filharmonie je velkým kulturním zhodnocením blízkého okolí nádraží Bubny. Dává novou perspektivu kulturnímu růstu Vltavského meandru i místu paměti Památníku ticha.
Více informací k soutěži na budovu pražské filharmonie, včetně fotografií, naleznete ZDE.
Slavnostní zahájení multimediální výstavy Nový světový pořádek proběhlo v pražském Karolinu – místě, které nebylo zvoleno náhodně; centra pro hodnocení rasové kvality sídlila převážně v budovách nacisty zabrané české Univerzity Karlovy a jejích vědeckých ústavech.
Výstavní sbírková kolekce Památníku ticha evokuje tajemství uzavřeného města přeplněného čekateli na smrt. Osobité poselství z míst, kde končila naděje, obohatilo kulturní událost Českého centra Paříž a Mémorial de la Shoah.
Společná vzpomínka byla symbolicky věnována předávání předsednictví v radě EU.
Digitalizace a katalogizace sbírky Richarda Homoly je finančně podpořena NFOH.
Historická paralela s nacistickou propagandou, která předcházela mnichovskému selhání západní diplomacie ustupující Hitlerovi v roce 1938, je vážným stigmatem počátku roku 2022.
Sedmiminutový dokument nejdete zde a na facebookovém profilu Památníku ticha.
Nabízí komorní koncert inscenovaný na perónu nádraží Bubny, jehož aranž spojuje několik kulturních aktivit na místě paměti. Dva chasidské tance Zikmunda Schula a fragment preludia ze třetí suity C dur Johanna Sebastiana Bacha v podání violoncellisty Michala Kaňky a houslisty Jana Schulmeistera.
V pozadí hudebního vystoupení zasazeného do současného železničního provozu ožívá staré nádraží divadelní zkouškou, kdy studenti Gymnázia Přírodní škola připravují v odjezdové hale inscenaci na motivy autentického vzpomínkového textu Petra Ginze, básníka, výtvarníka a redaktora dětského časopisu z Terezína s názvem Vedem.
Spolu s hudebníky v dokumentu hostují na peronu nádraží Bubny výtvarníci, kteří vytvářejí unikátní tematické graffiti inspirované vzpomínkami Dity Krausové. To navrhli a pro galerii Památníku ticha na scénickou plochu nasprejovali studenti Přírodní školy Prokop Císler, Ondřej Fábra, Ondřej Martínek a Marek Mošnička.
Diskusní setkáni Stručně o Wannsee bylo vzpomínkou na „rutinní pracovní schůzku” patnácti příslušníků SS ohledně logistiky konečného řešení židovské otázky.
Pro 20. leden 2022 jsme nabídli vybraným hostům dvě univerzální otázky:
Co je pro Vás zásadním odkazem konference ve Wannsee?
Co nám její průběh, výsledek a podstata mohou sdělit pro pochopení současné situace globalizovaného světa?
Pozvání přijali:
Petr Fischer, Fedor Gál, Pavel Kosatík, Petr Koura, Petr Pithart, Jakub Rákosník, Karol Sidon, Jakub Szantó
Záznam můžete sledovat zde.
Těší nás, že všichni zúčastnění považovali za čest zde vystoupit a vyhodnotili sedmiminutový formát příspěvků jako vhodný k rozbití schématu akcí podobného charakteru.
K celé události vznikl sborník příspěvků.
Již tradiční zahájení židovského vysokého svátku světel a setkání širokého spektra pražských kulturních okruhů, pro které je chanuka významným symbolem v ročním kalendáriu.
Hudební vystoupení akordeonisty Michala Šmída. Za návrh nového svícnu děkujeme Davidu Vávrovi.
Tradiční veřejný happening s vážným podtextem opětovně připomenul první židovský transport vypravený z okupované Prahy před osmdesáti lety. Již posedmé jsme společným úsilím rušili nepatřičné ticho pasivního přihlížení událostem, které se neměly stát.
Na venkovním pódium před nádražím Bubny vystoupili Tam Tam Batucada, Jiří Stivín, akci moderovala Bára Hrzánová.
Podzimní cyklus k 80. výročí počátků židovských transportů z Prahy byl obohacen k letošnímu – již sedmému Bubnování pro Bubny také o koncert. Vystoupili studenti z Gymnázia Přírodní škola, Jiří Stivín a Robert Hugo. Vrcholem hudebního programu byla zkrácená reflexe skladby Steva Reicha „Different Trains”, kterou v nádražní hale zahrál mladý pianista Denis Szalbot.
Expozice dosud nezveřejněných snímků třicetiletého svědectví návratů na stigmatizovaná místa spojená s příběhy šoa jako unikátní vzpomínka na nedávno zesnulého fotografa, ale také zamyšlení nad současným přístupem k tématu, se kterým pracujeme. Výstava ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze.
Autobiografické představení o nevšední herečce a zpěvačce Haně Frejkové jako archeologie osobní minulosti v režii Miřenky Čechové a produkci Tantehorse.
Památník ticha připravil k zahájení distribuce nového hraného filmu o útěku Vrby a Wezlera z Osvětimi experimentální uvedení snímku pro školy. Režisér Bebjak se rozhodl novým filmem s dramatickým příběhem šoa oslovit především mladou generaci. Cyklus projekcí otevřel tvůrčí diskusi k tomu, jak dnes podobné příběhy nabídnout především mladé generaci.
John Hannah, který přijel do Prahy na premiéru filmu Zpráva, se stál zároveň prvním návštěvníkem Diasovy výstavy.
Představení textů běloruských zakázaných básníků, adaptovaných do moderní hudby.
Koncert: Razbitaje serca pacana
David Vaughan / Tomáš a Martin Welsovi: „Sancta Familia“ – 25. 9. 2021
Autorská prezentace knižní vzpomínky na rodinu architekta Welse s návaznou literární procházkou Zdeňka Lukeše okolím nádraží Bubny.
K 80. výročí židovských deportací spojily na podzim 2021 paměťové instituce příběhů šoa své aktivity do společné nabídky pro veřejnost.
Program organizovaly: Židovské muzeum v Praze, Památník Terezín, Památník ticha, Terezínská iniciativa, Institut Terezínské iniciativy, Federace židovských obcí, Židovská obec Praha, Nadační fond obětem holocaustu, Věčná naděje, Opera Národního divadla a Uměleckoprůmyslové museum v Praze.
Velká dvorana Veletržního paláce
Koncertní meditace Ivy Bittové věnovaná vzpomínce na definitivní likvidaci tzv. Terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau.
Křest knih autorů: Jaroslava Čvančary, Vlastislava Janíka a Václava Vlka.
Minikoncert: Taxmeni.
Zpřístupnění vnitřních prostor nádraží Bubny pro veřejnost.
Vrstvy paměti – venkovní expozice fotografií a soch v ose kolejiště doplněná novými obrazy největšího pražského brownfieldu.
Nové obrazy Památníku ticha: archivní fotografie ze sbírky Jaroslava Čvančary a rodiny novináře Milana Weinera / Stigmatizovaná místa Evropy II – fotografie Karla Cudlína, Richarda Homoly a Pavla Diase / Druhý život Vendulky V. – fotografie Jana Lukase s texty Ondřeje Kundry.
Koncert: Trombenik.
Projektový den Památníku ticha pro studenty Přírodní školy po stopách Alba G.T. s pamětnicí Bohunkou Havránkovou a historiky Židovského muzea v Praze, Památníku Terezín a Paměti národa.
Z akce vzniká dokumentární film.
V rámci tradiční pietní akce věnované vzpomínce na terezínský rodinný tábor byl navázán hudební telemost mezi nádražím Bubny a Ministerstvem zahraničních věcí v Praze.
Úvod patřil minikoncertu z nádraží Bubny, který byl připraven ve spolupráci s mezzosopranistkou Editou Adlerovou (Wiegala (ukolébavka) od Ilse Weberové) a profesory a studenty z gymnázia Přírodní škola (parafráze na blues Jaroslava Ježka Svět naruby nazvaná Kufr naruby, Skladba Adagio z Houslové sonáty Viktora Ullmanna, báseň Františka Basse – Zahrada).
Svíce za zesnulé se následně symbolicky rozzářily před Černínským palácem i na místě paměti bývalého vyhlazovacího tábora v Osvětimi-Birkenau.
Původní zakladatelská organizace Památník šoa Praha, o. p. s.
Původní zakladatelská organizace
Památník šoa Praha, o. p. s.
