14. červenec 2020 zvláštní prázdniny-neprázdniny poznamenané sledováním číselných ukazatelů nákazy COVID19 na mapě světa. Léto bez letadel na nebi nám nabídlo šanci získat k odložené vzpomínce na likvidaci terezínského rodinného tábora v Birkenau skvělé Bennewitzovo kvarteto, jež by v obvyklé sezóně bylo nejspíše na cestách po světových koncertních sálech.
Dva ministři, kteří vystoupili v úvodu večera shrnuli stav vládních diskusí o zakládání státní příspěvkové organizace pro Památník ticha. Dost možná, že příští či další schůze vlády rozhodne o dalším směřování přestavby železniční stanice. Podzim bude ve znamení předávání vývoje od „neziskovky“ k „příspěvkovce“… Doufáme a bilancujeme a také rekapitulujeme: Projekt je připraven, stavební povolení platné, budova nádraží chátrá stále více, projevy antisemitismu povážlivě narůstají a místo paměti stále mlčí. Památník ticha je mementem, varováním, ale také alarmem. Dnes jsme alarmovali hudbou terezínských skladatelů…
… Halka Třešňáková ve své moderaci objasnila proč se obraz Sněhurky stal symbolem večera:
„V Terezíně byly rodiny spolu, děti měly improvizovanou školu. Žily vzpomínkami na své minulé životy v předválečné republice… V roce 1938 byl v Praze uveden americký film Walta Disneye o Sněhurce. Příběh malých laskavých skřítků, kteří zachrání krásnou princeznu, byl v Terezínském rodinném táboře dokonce divadelně adaptován.
Jedna z učitelek nakreslila výjev z filmového plakátu také na stěnu baráku v úseku BIIb Osvětimi Birkenau. Obraz Sněhurky osaměl v lágerhausu po 12. červenci 1944, kdy byla dokončena definitivní likvidace rodinného tábora.
Nikdo dnes neví přesně, jak vypadal, proto jsme požádali výtvarnici Šárku Zikovou o jeho rekonstrukci. Další hudební část dnešního setkání bude věnována této vzpomínce.“
{gallery}Vzpominka_na_BIIb_2020{/gallery}
Foto: Karel Cudlín